Proč proč proč, proč si to pořád děláme. V úterý jsme si zase dali náš oblíbený duatlon – tedy surf a pak longboard. Na vlnách už to byla naše třetí lekce… zatímco Adam už se chtěl konečně na prkně postavit, můj cíl bylo aspoň jednou neodpadnout před koncem hodiny. Oboje se podařilo.
Kuba nás vzal hodně hodně daleko od břehu, daleko dál než je jeho zvykem, ale už jsem namakaná, takže nejenom, že jsem to upádlovala, ale dokonce jsem byla chvíli napřed a přepádlovala oba své mužské kumpány, cha! Feminismus, jak má být. Pádlování by mi šlo, sranda mě přešla klasicky po doplutí na náš spot.
První vlna, bum bác a zase se topíme, v duchu už počítám nové modřiny, protože tentokrát si dám prknem do hlavy hned třikrát než se mi podaří vyplout na hladinu a už po prvních pěti minutách cítím, že mě tenhle sport ale extrémně nebaví. Samozřejmě se ale nevzdávám, opět vylezu na prkno, propádluju se zpátky na náš spot a opět se nechám smést pod hladinu. A tak pořád dokola. Adamovi se už už dařilo na prkno sápat, když tu na něj zařval nějaký lokál, ať táhne doprdele, že tohle je jeho vlna, a tak zase seskočil. Já jsem tak rychle zareagovat nestihla, takže jsem dostala prknem lokála pěkně přes ruku. Paráda.
A jede se dál, tentokrát si dám chvíli oddech, což znamená, že místo abych se snažila vlnu sjet, jen tak si sedím na prkně, rozhlížím se a nechám se smést aniž bych se o cokoliv snažila… Výhoda toho, že sedíte je, že je to přece jen trochu stabilnější, a tak mě nesmete úplně každá vlna, ale třeba každá pátá. Sleduju Adama, pokud se mám propracovat až ke konci lekce, musím to trochu flákat. Adam už sedí na prkně na kolenou, což je věc, kterou dělat nemá, a tak já při dalším kolečku toto přeskakuju a jakž takž si stoupám. Na zlomek vteřiny, pak mě opět smete vlna a zase polykám slanou vodu a zase se praštím prknem, hlavu si tentokrát poctivě kryju, a tak to odnesou ruce, které mám sedřené až hrůza.
No a takhle se tam plácáme a pořád padáme, až najednou Adam na vlně konečně stojí. Prý to byla pecka, zvenku to vypadalo trochu retardovaně, ale stejně musím přiznat, že mu to trochu závidím. Já se přes sekundový postoj nedostanu, na druhou stranu i na snowboardu umím dodneška obloučky jen na jednu stranu, a tak se tím netrápím a jsem ráda, že lekci opět přežívám. Jakž takž ve zdraví.
Odpoledne jsme pak strávili na longboardu. Parádní den jsme zakončili na Echo beach, kde jsme pro další motivaci a upadnutí do totálního zoufalství, že tohle teda nikdy nedám, sledovali profíky, jak sjíždějí jednu vlnu za druhou. Dostali jsme výborné jídlo a užívali si pohodu, Adam surfařům tiše záviděl, já jsem byla přešťastná, že zítra necháváme prkna doma, holt máme každý jiné priority.
