Dneska už jen krátká, ale důležitá vsuvka, jeden z mých asi nejpovedenějších cestovních fuckupů. Stalo se to mezi zavřeným tržištěm a hennou, ale do toho článku se mi to nějak nehodilo, tak si to tam pomyslně zařaďte.
Marakeše jsou dvě, ahoj! Pamatujete, jak nám dal náš pan hostitel mapu? No tak my mu věřili, kromě výletu mimo město, a občasného ztracení, kdy jsme si pomohli jednou nebo dvěma odbočkama na Google mapách, chodíme furt podle týhle. A tak se nám stalo, že jdeme, jdeme, zakecali jsme se a ejhle dojdeme k jakési zdi. A děcka, tam za zdí? Tam za zdí je úplně jinej svět.
Připomínám, že naše strana města byly dva metry široké ulice, v kterých se v prachu a kouři proháněli skútry, oslové, lidi, posedávali žebráci, každej něco prodával a báli jste se navázat oční kontakt. Jakmile jste ale vyšli za zeď, která má na sobě mimochodem něco, co nápadně připomíná strážní věže, mohli jste vidět nově opravené silnice, palmy, hotelové resorty… no nádhera.
No a tak otevíráme mapu pořádně, upravujeme měřítko a zjišťujeme, že to co považujeme celou dobu za Marakéš, je ve skutečnosti jenom její část. Konkrétně Medina. Medina vs zbytek Marakéše je něco jako Most vs. Starý město pražský. Rozumíme si, ne?
A to je od nás z Marakéše všechno. Jak z tý „pravý Marakéše“ jak tady říkaj Medině, tak z tý hezčí. Teď plánujem Thajsko, kde mají být lidé příjemní, ale do Maroka se určitě ještě vrátíme. Spíš už ale za přírodou, Atlas nás hodně láká. Nebo možná i do Marakéše, ale Medinu vynecháme. Anebo. Možná že ne. Protože zážitky? Nebo sebemrskačství. Jedno z toho určitě.
Ahoj.
