Obvykle se nám daří fuckup za fuckupem, nicméně čas od času máme i zprdele kliku, a přesně o tom vám dneska povyprávím.
Když jsme plánovali letní dovolenou, chtěli jsme původně na Srí lanku, jenže Češi, za kterýma jsme se tam chystali, se přestěhovali na Bali, a tak na otázku „a nechcete jet radši sem?“ odpovídáme jednoznačné ano, proč ne. Původně plánujeme let na červenec, chvíli ještě zaváháme, zda-li skutečně letět s Malaysia Airlines, ale pak se uklidníme, to by přece byla velká náhoda, kdyby jim spadlo další letadlo… a radostně píšeme do surfhousu, že v červenci nás mají čekat. Nazpět nám přichází odpověď, že v červnu by to bylo lepší, jestli můžete i v červnu, přehoďte si to. Nám je to jedno, volno máme od května až do srpna, jen teda uvidíme o trochu míň Anglie, než jsme plánovali, ale no a co, tam se můžeme podívat kdykoliv a beztak už máme Británie plný zuby. A navíc se právě tam v září zase vracíme, takže nám vlastně nic nebrání, a tak přehazujeme datum na skyscanneru a vybíráme červnové…
Letenky zabookované, s Czech Airlines poletíme do Amsteru, Malaysian nás pak zavezou do Kuala a ještě jeden krátký let a jsme na Bali. Půl roku uplyne jako voda, teď už máme po dovolené, oba lety i ten zpáteční proběhli bez problémů a jsme v pořádku doma, život jde dál. Až do předevčírem.
Od ségry mi přichází krátká zpráva na Facebook: „Malaysian airlines: Amsterdam – Kuala Lumpur.. yr flight month ago! Díky bohu!“….
Ano, letadlo, kterým jsme měli původně letět se ztratilo kdesi ve vzduchovém prostoru. Pravděpodobně spadlo, možná ho někdo sestřelil, zatím se neví. Ale o můj bože. Tímhle jsme chtěli letět. Díky bohu za tu jednu malou odbočku v mnoha shodách okolností, která nás dostala na letadlo o měsíc dřív. Uff.
