Dnešní den. A možná i leckterý jiný

by Jona

Dnes bylo krásné ráno. Ulice zalité mlhou.

Máme-li ve škole chvíli volna, v mžiku uprchneme do parku ukrytého za jejími stěnami, tam se pak posadíme na lavičku, kouříme a mluvíme o důležitých věcech jako to dělají dospělí. Pro nás to není, dojde nám po chvíli a rozeběhneme se k hřišti, kde na nás čeká houpačka. Ohýbáme nohy a vykláníme se na ní tak, abychom se houpali co nejvíce.

Dnes byl krásný den. Svítilo totiž slunce.

Venku je ještě zima, ale vysvitne-li slunce, každý se má rázem mnohem lépe. Je to slunce kouzelník. Svítí pro všechny stejně, nedělá rozdíly a každému, kdo se nechá, vytvoří na tváři úsměv. Takový, jako to umí jen Slunce, objeví-li se po dlouhé zimě.

Dnes byl krásný večer. S ním všechno ztichlo a bylo klidnější.

Chtěla bych maringotku a v ní procestovat svět. Jako tehdy, kdy vyrazil do světa prosťáček Honza, jenže bych nešla s ranečkem, ale s igelitkou. Taková je doba. A nešla bych pěšky – měla bych maringotku. Ale taková doba už ani není. Dnes všichni cestují letadlem. Asi si myslí, že seshora uvidí víc.

Dnes bude krásná noc. Na obloze vysvitne měsíc.

You may also like

Leave a Comment

Tato stránka používá cookies. Pokud s použitím souhlasíte, klikněte na tlačítko přijmout. Přijmout Více