Jak se náš pobyt blíží ke konci, pořád přemýšlím nad tím, zda bych do toho bývala byla šla ještě jednou, kdybych věděla to, co vím teď. A víte co, šla. I přesto, že je to makačka jako blázen, a že to fakt nebylo a není všechno růžové, dala bych si to ještě jednou, byla to fakt obrovská zkušenost, která mě posunula hooodně dopředu a pomohla mi dospět. Určitě bych ale hromadu věcí udělala jinak. Co, ptáte se?
Tak zaprvé – už v životě bych nešla do práce přes agentury. Je to nesmysl, naprosto vyhozený peníze, strašně drahá sranda. Celkem jsem zaplatila cca 20 000 Kč za to, že mě sem dostali. Jenže tu částku jsem platila i přes to, že
- mi sehnali práci v jiné zemi, než jsem chtěla (chtěla jsem do Anglie, skončila jsem ve Walesu)
- mi sehnali práci na vesnici, i když jsem chtěla do města
- mi sehnali práci v hotelu, i když jsem preferovala restauraci (ale budiž, hotel byl na seznamu zaměstnání, která jsou pro mě ok)
- za mě nevyřešili vůbec nic – ano, sehnali mi práci ale tím to hasne, nic víc; za celou dobu se nezeptali, jak se nám daří, na emaily přestali reagovat v momentě, kdy jsme odjeli, všechny papíry jsme si vyřizovali stejně sami a navíc jsme zbytečně vyplňovali spoustu dalších papírů, trávili čas na schůzkách a natáčeli video, které mimochodem náš zaměstnavatel ani neviděl.
- jakákoliv služba „navíc“ byla zpoplatněná – a tak jsme si i spoje bookovali sami, protože za to chtěli další 3 000 Kč na osobu
- nám nepomohli s vrácením daní – měli nám pomoct, ale už se neozývají, takže si to opět vyřešíme sami
- „zaručili“ nám počet odpracovaných hodin, tj. i výdělek, který se xkrát nenaplnil, protože prostě nebylo mimo sezónu co dělat
Zkrátka a dobře, neušetřila jsem ani kapku času sháněním práce a věřím, že sama bych to dokázala líp. Pokud se někdy budete rozhodovat, jestli agentura, nebo ne, vyserte se na to. Prostě si vytipujte hotely, restaurace apod. a napište jim sami! Ušetříte hromadu peněz a pravděpodobně i času. Ani nemluvím o tom, že jsme si agenturu najali pro pocit jistoty, abychom se měli kam odvolat, kdyby byl nějaký problém. Problémů byla spousta a ani na vteřinu jsem neměla pocit zastání. Na to, že máme agenturu s asi nejlepšími recenzemi vůbec, je to opravdu zlo.
Další nevýhoda práce s agenturou je, že jste zaměstnaní na určitou dobu. Jako jediní tady (ostatní přijeli bez agentury) si tady nemůžeme pracovní pobyt prodloužit, což nás zrovna netrápí, ale těžké je i odjet dřív než nám smlouva skončí. Zatímco ostatní mají smlouvu, kde stačí dát vědět měsíc dopředu, my máme pevné datum, do kterého tady pracujeme. Věřte, že byl moment, kdy jsem přemýšlela, jak z toho ven a bez velkých problémů to řešení nemá. Agentura prostě ne a ne a ne.
Proklepla bych si svého zaměstnavatele. Oujé, to bylo asi největší ponaučení. Práce je všude stejná, liší se jen v tom, pro koho děláte. Před odjezdem bych si teď zjistila zkušenosti předchozích zaměstnanců a zajímalo by mě zejména – dávají zaměstnavatelé dýška? holiday pay? jaká je pracovní doba? jak vytížený je personál? Do našeho hotelu a jeho restaurací se vejde cca 400 lidí, když je opravdu hodně narváno (což posledních pár týdnů je). Jenže na place jsme TŘI, když je jóó fofr, tak čtyři. Nedá se to stíhat, je to hrozně náročný, šéfové jsou s odpuštěním kreténi, kteří na mě řvou, že neodnáším skleničku na stole, když půlka restaurace (což je bez prdele asi 200 lidí) čeká na jídlo. Prostě nás tu není dost a je to peklo.
Smlouva a pracovní podmínky. Na příště si domluvím lepší pracovní podmínky, tady nemáme nárok na dovolenou, volno jsme měli jen kvůli rekonstrukci hotelu, ale stejně tak nemáme nárok ani na neplacené volno. Jednou týdně máme mít day off, ale tím, že je sezóna a když máme volno jsme napsaní jako back-up, reálně žádné volno nemáme. Je nás málo a jsme prostě pořád potřeba. Věřte mi, že s tím záhulem co tady teď je, je to hrůza. Psychicky jsem úplně vyřízená, potřebovala bych si oddechnout, denně naběhám po place přes 20 kiláků (ano, mám krokoměr), a to i přes to, že na restauraci nedělám víc jak 7 hodin za den. Můj denní průměr po restauracích je cca 25 kilometrů. No a aby toho nebylo málo, tak šéfové to nezvládají a neustále křičí… poslední 3 týdny nemám den, kdy bych aspoň 2x za směnu nešla brečet na záchod.
A rozhodně bych nebydlela na vesnici. Ono když už nemáte volno, je fajn si aspoň zajít někam do města, mezi lidi, na nákup a tak. My tu možnost poslední dobou nemáme, protože když si chceme nakoupit potřebujeme alespoň 4 hodiny volna a to zkrátka není.. takže když chceme nakoupit řešíme to tak, že za sebe kryjeme směny, tak abychom měli aspoň dopoledne, než se otevře restaurace, volné. Reálně to znamená vstát před sedmou, hodinu strávit v buse, rychle nakoupit, hodinu strávit v buse a než stihnete vybalit, už zas fofrujete do práce. Pro toho druhého to znamená, že pracuje v kuse od 7 ráno až do 11 do večera. Me no likey.
Tohle bych příště udělala jinak. Je toho tady daleko víc, co mě na té práci sere a nejspíš se o tom ještě rozepíšu, ale už jsou to spíš věci, s kterými se nedá nic dělat. Tohle všechno, co jsem vypsala, byly moje chyby, věci, kterým jsem mohla předcházet.. proč bych do toho teda šla znovu si povíme v nějakém pokračování 🙂
