Tak i my jsme využili znovuotevření hranic a nenechali si ujít trochu toho svobodného pocitu cestování. Jo, někdo to může mít za nezodpovědné, protože covid, ale my na to máme svůj názor a věříme, že při určité opatrnosti a s rozumem, se to dá a riziko není o nic větší než v ČR. Pokud s tím nesouhlasíte, jděte si číst o něčem jiném a zbytečně se u článku nenasírejte, jo? 🙂
Naše sociální bublina prubla výlet za hranice z menší části už minulý týden, my jsme se tak vypravili vlastně v druhé vlně. Chytli jsme éru, kdy už pár lidí cestuje, ale natřískané vlaky do Chorvatska ještě nejezdí, a tak jsme se vydali právě tam. K návštěvě jsme si vybrali Pag, jindy párty ostrov, nyní jsme si slibovali klidné místo, které už se nám jindy nemusí poštěstit zažít. A měli jsme pravdu. Bez lidí a pártošek ve stylu Ibizy to tu byla skvělá odpočinková dovolená v klidu a tichu. Oproti našim jiným výletům byla asi největší změna, že jsme měli ubytování zařízené předem, navíc na celý týden na stejném místě, žádné přesuny. A i když jsme mohli projet celé Chorvatsko a neprojeli, mělo tohle pomalejší cestování hodně do sebe! Takhle jsem si na dovolené už dlouho neodpočinula 🙂
Cesta byla tradičně nejnáročnější v rozkopaných Čechách, klasika, v Rakousku jsme jen nahodili roušky, jinak se nic nezměnilo a Slovinskem jsme nakonec jen projeli, protože tam mají povolen aktuálně jen průjezd a 24 hodin uvnitř země, delší pobyt nikoliv. Po celodenní cestě jsme přistáli v Chorvatsku, kde jsou aktuální omezení minimální, roušky se tu nenosí, karanténa po příjezdu není, testy mít nemusíte. Za to tu nejsou skoro žádní lidé, takže dvoumetrové rozestupy se dodržují jedna radost, a to bez problémů i v restauracích a obchodech a do kontaktu jsme myslím přišli s méně lidmi, než za jednu jízdu mhdéčkem v Praze.
Z pohledu turismu je to možná trochu smutnější pohled, lidi nejsou, spousta podniků je zavřená, restaurace prodávají pod cenou, prodejci suvenýrů trpělivě posedávají před krámky, kolem kterých projdou tři lidi za den a ubytování je otevřeno jen asi 5 % běžné kapacity, a ani to není obsazené. Na druhou stranu hranice jsou otevřené teprve nějakých čtrnáct dní, a vypadá to, že se to tu přece jen pomalu probouzí k životu. Soudím třeba podle toho, jaké množství různých chatek převážely náklaďáky, které jsme občas míjely. Přes léto se to tu zřejmě zaplní, možná ne tolik, jako dřív, ale určitě víc než teď.
Jako bonus beru i to, že moře je tu neskutečně, ale opravdu neskutečně čisté, voda průzračná, pláže bez jediného odpadku. Co je pro turismus, a lidi na něm závislé, katastrofa, je pro přírodu příjemný benefit. A tak plánujeme právě tohle využít, vykoupat se taky jednou v moři a podívat se na nějaké fajn přírodní památky.
