Vystoupit si na letišti, pronajmout si auto, nemuset řešit kam se jak dopravíme, ani kdy to jede, je vlastně hodně velká pohoda. Na Fuerteventuře naprosto běžný, pro mě luxus o kterým se mi ani nezdálo. Takže jsme čapli Alfičku a vyjeli.
Nemáme na Fuerte žádný plány, na mapě tedá máme nějaký označený místa, a chtěli bychom toho projet, co nejvíc, zároveň ale musíme pracovat, takže kdo ví, jak to dopadne. Na severu je v podstatě jen jedno město, Corralejo, které chceme vidět, tak začneme tam.
Občas si na cestách připadám fakt jak debil. Jako já vím, že jedno z míst, který jsme si označili, že chcem vidět, jsou navátý písečný duny, protože to si prostě nemůžeme nechat ujít, ale stejně jsem PŘEKVAPENÁ, že tady nic neroste. Jsme zkrátka v pouštní oblasti a la pardon, tady vám pšenka nepokvete. Nebo cokoliv jinýho.
Že jsme v suchu si ještě víc uvědomím v momentě, kdy se ubytujeme. Náš surfhouse má jasné pravidlo „sprcha 10 minut / osobu, uvědomte si prosím, že jste v poušti“. No jo!
První výlet jsme si udělali na duny. Bylo to nádherný, člověk si nepřipadá jak v Evropě, co mi ovšem udělalo úplně největší radost, bylo to, že tady nebylo moc lidí. Upřímně jsem čekala, že tohle bude turistíky bavit, pročež nás ne, ale byla jsem dost mile překvapená. Kromě nás tady byli asi 4 další lidi, a to se dá vydržet, tím spíš, že už byli na cestě pryč.
Když jsme si dostatečně vyhráli v písku, naboso se prošli, poseděli, udělali andělíčky, poházeli to po sobě a prohledali, abychom našli nějaké mušličkové poklady, jsme si celej ten bordel odnesli do auta. Sbohem pohodlí. Ještě že jsme si pošetřili těch 10 minut ve sprše!
