Poslední zvonění. Následující týden budu věnovat soustavnému a soustředěnému studiu, však ono už to nějak dopadne. Teď za sebou mám báječné dva dny, po kterých bych nezasloužila nic jiného než odpočinek. Dovolenou, alespoň čtrnáctidenní.
S posledním zvoněním je spousta příprav. Měla jsem na starost občerstvení, neb se mi nechtělo vymýšlet žádný program, a tak jsem se včera málem upekla k smrti. 80 muffinových koblížků, několik druhů slaného i sladkého cukroví a tak dále. Jsem velmi náchylná k přehánění. No, aspoň si děcka užila. A s nimi si zas po takovém množství cukru museli užít dost i učitelé.
Nemám tyhle nuceně veselé akce ráda, píšu o tom jen kvůli tomu, že jsem se chtěla pochlubit s tím pečením.
Až budu velká budu přeci jen doktor. Dr. Oetker.
