Dřív jsem věřila, že HCS certifikát je jediný, který zaručuje, že produkt, ani jeho ingredience nebyly testovány na zvířatech. To, že to zaručuje, je pravda, nicméně jediný není. A stejně tak to, že ho firma nemá, neznamená, že testuje.
Pojďme si na začátek říci, proč vlastně firma potřebuje certifikát. Je pravda, že v Evropě je testování kosmetických produktů na zvířatech zakázáno, a pokud vím, tak je to i hlídáno. Nicméně zákony už tak jasně nemluví o testování jednotlivých ingrediencí, pročež se mi značkám těžko věří. Samozřejmě, že pak značka může prohlásit, že na zvířatech netestuje, což obvykle prohlašuje, bohužel však může přijímat ingredience od dodavatelů, kteří netvoří finální kosmetické produkty a proto se jich zákon o netestování na zvířatech v podstatě netýkají.
*Pozn.: Zároveň se bere na vědomí jen to, že značka netestuje pro evropský trh, může nicméně testovat například pro čínský trh, kde je naopak testování na zvířatech od zahraničních dodavatelů vyžadováno.
Aby se toto nějakým způsobem ošetřilo, vznikla řada certifikátů, které potvrzují, že nebyl testován jak výsledný kosmetický produkt, tak jeho ingredience a zároveň, že ani dodavatelé konkrétní značky na zvířatech netestují. Tyhle certifikáty udává například Vegan Society nebo PETA. Ačkoliv je to první krůček a tahle kosmetika je pořád lepší, než ta, která nemá žádný certifikát (ve většině případů), já těmto certifikátům moc nedůvěřuji, protože stojí na čestném prohlášení značky. A je mi jasné, že většina značek si opravdu certifikát zaslouží, nicméně nikdy nevíte, kdo vás „podfoukne“.
Proč tedy HCS certifikát? Protože u značek s tímto certifikátem máte jistotu. HCS certifikát získá společnost nejen na základě čestného prohlášení (které je ale počítám takovým prvním vstupním krokem), ale také na nezávislých auditech. HCS certifikát se vydává, pokud se nepletu, jednou ročně. Problém ale je, že za pořízení tohoto certifikátu se platí a co jsem slyšela, tak ty částky nejsou vůbec malé. Malí výrobci se tak dostávají do problému, protože někteří si zkrátka tento certifikát dovolit nemohou. Většinou se jedná o hand made produkty, které jsou vyráběny podomácku, kde k testování nedochází, ale zároveň nejsou peníze na toto ověření. Pokud mi tedy Anička z horní dolní nabídne produkt, který doma vyrobila, nemám problém si ho od ní zakoupit – tito malí výrobci navíc bývají velmi transparentní.
Ale není to všechno. Nedávno mi byla nabídnuta italská kosmetika, která se mi neskutečně zalíbila, a která měla italský certifikát Vivo. Dalo mi hodně práce si tento certifikát prověřit, nicméně po delším pátrání jsem zjistila, že i u tohoto certifikátu nezávislé audity probíhají. Pro mě je tedy tenhle certifikát stejně věrohodný jako certifikát HCS a předpokládám, že i další země mohou mít vlastní národní certifikát, který mé požadavky splňuje. Pokud má tedy značka, obzvlášť zahraniční, nějaký certifikát, je vždy dobré si k němu vyhledat informace, třeba vás příjemně překvapí.
Další výjimkou je pro mě kosmetika LUSH. Ta sice HCS certifikát nemá, ale za to sama aktivně bojuje proti testování na zvířatech. Jejich vysvětlení je vcelku prosté, místo aby utráceli peníze za HCS certifikaci, vloží tyto peníze do aktivního boje proti testování, což je podle mě vcelku šlechetné a nemám problém jejich kosmetiku používat.
Abych to shrnula – je vždy jen na vás, které značce budete netestování věřit, nenechte se odradit, pokud značka HCS certifikaci nemá, ale je lepší si ověřit, proč tomu tak je a jaké kroky firma proti netestování podniká, případně jaké jiné certifikace značka má, a zda je pro vás tato certifikace dostačující. Já mám momentálně radost, že se mi trochu rozšířily obzory, a že se mi zas o trochu rozšířil výběr produktů, které můžu používat.
Netestované kosmetice zdar!
