Nejčastější otázka, kterou dostáváme, takže tady máte vyčerpávající popis našeho bydlení, práce, majitelů a všeho, co mě zrovna napadlo.
První den byl prima, měli jsme celé odpoledne na to, abychom se podívali po okolí a jsem ráda, že jsme to místo vybalování udělali, protože od následujícího dne (neděle), jsme již v plném zápřahu a vcelku svižně se seznamujeme s naší pracovní pozicí a chodem hotelu.
Co bude kdo a kdy dělat je jasně dáno, za den vystřídáme několik kratších směn, jejichž rozpis najdeme vždy v sobotu večer na nástěnce. U každé směny jsou vypsáni ti, kteří tam patří, a ti kteří jsou jako náhradníci/záskok/pomocná ruka. Reálně to znamená, že pokud jste v první skupině, makáte a vyděláváte, a pokud ve druhé, nesmíte opustit hotel, musíte být snadno dosažitelní pro případ, že byste byli potřeba, a tak se kopete nudou do zadku na pokoji, a to prosím pěkně zadarmo. Naštěstí máme nějaké knihy.
Směny (od rána po večer) jsou následující: úklid baru nebo příprava snídaní, příprava restaurace nebo úklid pokojů, odpolední a večerní pomoc v kuchyni nebo servírování a večerní úklid kuchyně. Úklid baru se zvládá v jenom, příprava snídaní momentálně ve dvou, ale to jen když je plno, což nás mimo sezónu moc nečeká, pomoc v kuchyni je pro jednoho a servírování a úklid kuchyně podle obsazenosti pro jednoho až dva lidi. Mimo sezónu, což už bude za chvíli, však zvládne jeden člověk údajně jak servírování, tak pomoc v kuchyni. No uvidíme.
Hotel je na orientaci z počátku trochu náročnější, je rozdělený do tří křídel, má dvě vnitřní části restaurace, jednu snídaňovou restauraci, jeden odpočinkový pokoj s televizí, recepci, kuchyň a zahrádku. Celé je to tak trochu bludiště, ale už jsme si snad zvykli. Největší potíž vidíme v umístění kuchyně. Ta je blízko snídaňové restauraci, což je po ránu fajn, plus se v této části konají různé oslavy, svatby a rauty, které si vyžadují několika chodové menu, a tím pádem je dobré ji mít po ruce, zbytek restaurace a zahrádka se však nachází na úplně opačné části hotelu. A aby to nebylo moc jednoduché, tak je navíc zahrádka průchozí jen z jedné strany, což reálně znamená, že pokud nesu jídlo někomu, kdo si sedne na zahrádce blízko pláže (všichni, dokud je tam místo), projdu od kuchyně chodbou k recepci, poté první restaurací, druhou restaurací, na zahrádku a přes celou zahrádku zpět až na úroveň té chodby u kuchyně. Zkrátka tu hodně nepřemýšleli, když to stavěli.
Po prvních směnách mám už několik škrábanců, jsem pořezaná od nádobí, které mě či kolegům upadlo, mám spálené ruce (nemám nic proti nahřátým talířům, ale když to škvaří kůži i přes látkový ubrousek, začíná to být problém), lehce posmrkávám (ano, opravdu je tady počasí pod psa, neustále fouká vítr a co chvíli prší, což s mojí uniformní sukničkou nejde příliš dohromady) a co chvíli mi skáče tlak, když se snažím se všemi dorozumět a ono to prostě nejde.
Z prvních dojmů pak už asi jen popsat naše majitele, bydlení a tak dále. Velmi rychle jsme si zvykli, že naši majitelé nejsou zrovna radost. Do TV roomu nesmíme, ten je jen pro hosty, v restauraci si ani mimo směny nemůžeme dát ani pivko, stravu dostaneme přidělenou stylem – snídaně podle výběru, k obědu něco z meníčka, které má všehovšudy asi 15 položek, z kterých asi 5 si ani objednat nesmíme, protože jsou moc drahý a k večeři ciabattu, tj. v místním podání bageta, naplněná sýrem, šunkou nebo šunkou se sýrem. Mzdu dostáváme minimální, majitelé nám však přislíbili dýška, a tak jsme se těšili, že si přivyděláme i něco navíc. Hned po krátkém rozhovoru s kolegy jsme však zjistili, že dýška činí týdně cca 10 liber (čti tak 1 % toho, co tady reálně dýška vydělaj), a tak nás nadšení zase opustilo. Ale i minimální mzda je tady slušná, víc jak 4 libry na hodinu při cca 6-8 hodinách denně, šest dní v týdnu, jako základ, plus směny, kdy budeme potřeba na záskok, to není vůbec špatný výdělek. Ceny za jídlo a tak dále jsou tady stejné jako v Čechách, výplata se dostává jednou týdně a my z ní mám už strhlou cenu za ubytování a stravu, takže nám zbyde měsíčně asi deset tisíc korun na útratu, která nás příliš nečeká, protože široko daleko nic není a my máme volno jen jeden v týdnu.
Máma se pořád ptá, jak se nám tu bydlí. No… žádná sláva to teda není. S Adamem máme společný pokoj, ve kterém je postel, psací stůl, jedna skříň a umyvadlo. Na rozdíl od zbytku hotelu se tady netopí, protože proč plýtvat penězi na zdravé zaměstnance. Bylo nám však přislíbeno, že až bude fakt zima, tak nám zatopí. Uvidíme, co se tady považuje za fakt zimu. Postel strašně vrže a je hodně stará a nepohodlná, peřina takřka žádné, povlečení ne vyloženě špinavé, ale už takové zastárlé… no nic extra, ale bydle se dá. Koupelnu máme společnou, nastavit teplou vodu, je docela oříšek, ale nějak jsme se s tím už naučili a úklid máme na starost stejně my, takže čisto tady je.
Tak tohle jsou naše první dojmy. Čekalo nás úplně něco jiného, než jsme si představovali, ale ve výsledku jsme stále šťastní, že tu jsme. Rozhodně to bude zkušenost k nezaplacení.
