S Michalem vyrážíme na první cestu do zahraničí, nečeká nás nic velkého, jen se na otočku zastavíme v Rakousku, užijeme si trochu sluníčka a hurá zase zpátky. Cestou tam se zastavíme na Šumavě pozdravit rodiče, což nás zdrží dost na to, abychom do Rakouska dorazili těsně po večerce.
Z mně neznámého důvodu se v Rakousku fakt chodí spát v 10. Boží, když dojete přesně o půl jedenácté a všechny hotely už mají dávno po check-inech. Není to ani o tom, že bychom snad chtěli šetřit, ze všech hotelů po okolí má zkrátka volné místo a otevřený check-in jen jeden jediný hotel… a my bychom tam rádi spali, né že né, jenže oni tam mají nějakou svatbu, a to znamená spoustu sociální interakce, na kterou nejsme připravení.
Představte si to a schválně řekněte, jestli byste se ubytovali. Cca v půl 11 přijíždíme do malé vesničky, kde je hrobové ticho. Čím víc se blížíme k vybranému hotelu, tím větší řev se ozývá, uvnitř se něco děje. Zaparkujeme auto a jdeme to obhlédnout. Hotel začíná jakýmsi barem/restaurací, kde je asi 50 hostů, ženich a nevěsta, jinak spousta lidí v krojích. Haleká se, pivo teče proudem a celkově se dobře baví. No a za celou touhle partou jsou malinké dveře, které tedy nejspíš vedou na recepci. Vzdáváme to a jdeme zpět k autu. Tu nás ale napadne, že recepci jsme vlastně neviděli, a tak se vracíme a obcházíme hotel kolem dokola. Ne, tohle jsou opravdu jediné dveře. Zpět k autu a honem pelášíme pryč. Jiný hotel, který by nás v tuto nekřesťanskou hodinu ubytoval. široko daleko není. Hledáme tak trochu opuštěné parkoviště, ne moc, abychom se nebáli, ale zas dost na to, abychom se v klidu vyspali a už si chystáme místo v kufru, kde strávíme dnešní noc. Máme deku, spacák a naštěstí jsme oba dost malí na to, abychom se řádně vyspali. To ještě Michal neví, že má přezdívka by klidně mohla být loupežník veškerých přikrývek, a tak se nakonec pořádně vyspím jenom já, zatím co on klepe kosu.
Ráno vstaneme lehce po páté, otevřeme kufr a prohlížíme si místo, kde jsme zaparkovali. Nádhera, všude kolem jsou hory, ještě je mlha, je čas vyhodit nožky z auta a dát si snídani. Nádláblí se trochu protáhneme a jedeme dál. Nemáme v podstatě žádný cíl, jen spoustu srdíček na Google mapě. Začínáme v Hallstattu, prohlédneme si městečko, které vypadá jak reklama na Doktora z hor a dáme se na první výšlap. Kopec nás nečeká kdovíjak velký, přesto jsme jediní, kdo ho vyšlápne. Překvapuje mě to, protože parkoviště je docela narvané turisty, nicméně, když se nahoru vydrápeme, zjistíme, že se tam dá stejně dobře dojet autem. Nevadí, ten výhled za to stojí. Cestou zpět si pohrajeme s několika kočkama (cha, koukejte o kolik přicházíte) a pokračujeme v cestě dál.
Jedno jezero, druhé jezero a pak už přestávám počítat, prostě jedeme od jednoho jezera k druhému a pak zas k dalšímu a tak dále… u prvního jezera zastavíme, abychom se fakt jen pokochali, u druhého si ještě taky dáchnem a u třetího, kde se nám líbí zatím nejvíc vytáhneme notebooky, abychom oddělali trochu té práce. Moc dlouho nám to ale nevydrží, a tak jen vyřídíme maily a už zase nasedáme do auta.
Na mapě jsme si našli skvělou cestu, která sice na papíře vypadá jako klasická silnice, ovšem ve skutečnosti je to taková prašná cyklostezka, u které si ani nejsme jistí, jestli se na ní autem smí. Jenže co, už jsme tady a otočit se není kde. Cestou se vyhýbáme pěším i cyklistům, tak tak je neodřeme. Když dojedeme až nakonec luční části a blížíme se k malému hájku, je už zcela jasné, že autem se sem normálně smí, je jich tu zaparkováno až hrůza. Jak kolem nich máme projet není jasné, protože když zaparkujete na cyklostezce, tak prostě není kudy vás objet, a tak se přidáváme do řady a jdeme si sednout na blízké molo. Široko daleko nikde ani noha, a tak si ještě chvíli užijeme pohodičku a pak se vracíme k autu, Michal předvede naprosto záhadnou otočku autem a už pelášíme přes cyklostezku zpět.
Processed with VSCO with c4 preset
Zastavíme se na oběd, objedeme ještě několik jezer a už se pomalu stmívá. Znova se nám v autě spát nechce a hotel jsme zas prokaučovali, a tak to radši točíme zpět do Prahy. Byl to krátký výlet, ale bylo to boží a už teď plánujeme hromadu dalších. Yes.
