Jak se v karanténě nezbláznit

by Jona

Máme teprve druhý den karantény a mně už začínají chodit zprávy typu „pro nás je to těžký“, „já to nedám“ a „halp“… Já osobně jsem paradoxně (alespoň pro teď) v pořádku, náladu mám klidnou a stabilní, ačkoliv to samozřejmě neberu na lehkou váhu. Že by se léta tréninku vyplatila i v krizové situaci? Neasi. Každému bude fungovat jeho vlastní přístup, ale pokud byste se chtěli inspirovat tady je můj přístup ke karanténě.

Mění se jen to, co se měnit musí

Je pravda, že pár věcí změnit musím, nemůžu teď třeba pracovat po kavárnách, nezajdu si dopoledně zaběhat (moje trasa je hodně frekventovaná cyklostezka) a nepotkám se s kamarády. Na druhou stranu se toho spoustu měnit nemusí a rozhodně nemusím přijít o svůj těžce vypracovaný denní režim. Takže karanténa, nekaranténa, můj den vypadá s drobnými úpravami pořád stejně – ve stejnou dobu vstávám a chodím spát, přes den pracuju, odpočívám, vařím a jím. Změny jsou spíš na podúrovních. Místo, abych pracovala tak, že jdu ven a fotím, nebo editovala po kavárnách, pracuju doma. A na rovinu, zejména na svých věcech, protože o většinu klientů jsem přišla. Místo abychom odpočívali aktivnější formou po výletech a procházkách, nebo se potkávali s kamarády po kavárnách, šli do sauny atd. si zkrátka čtu. Další změny jsou pak v detailech, daleko víc větrám, ráno nezapomínáme vytáhnout žaluzie, ať máme co nejvíce světla co nejdéle atp. Zatím jsme ještě necvičili, ale věřím, že i na to si uděláme čas, jen se zbytečně nepřetěžujeme a nejprve si zvykáme na novou situaci.

Distanc sociální i digitální

Distanc sociální je pro nás v tuto dobu dobrý fyzicky, digitální distanc může zase pomoct psychice. Nemyslím tím, že bych se kompletně odřízla od světa, ale jsem na sebe v tom onlinovém ještě opatrnější než normálně. Televizi nemáme a nesleduju, smazala jsem Twitter a moc neprolézám Facebook. Jak se ke mně dostanou zprávy? Dostanou. O těch úplně nejdůležitějších vás informuje každý druhý včetně rodiny a kamarádů. Pokud vám to ale přeslechem nestačí, můžete si vybrat, od koho si to necháte servírovat. Já sleduju @ct24zive a @choco_afro na Instagramu, to mi bohatě stačí. Twitter jsem odinstalovala jednak proto, že jsem tam neměla tak vytříbený vkus a v dané situaci se mi to nechtělo řešit, a jednak proto, že jsem se vždycky zasekla v nějakých diskuzích a názory některých dokáží s odpuštěním posrat celej den. Na IG je pro mě daleko jednodušší do komentářů zkrátka nelézt.

Instagram má ale taky svoje dost zjevný nevýhody, a sice to, že tam má každej, koho sledujete, názor a potřebu ho sdílet, ještě lépe několikrát denně. Stejně jako vždycky platí, že když mě někdo zahlcuje až moc, dávám unfollow. V době, kdy ale sdílí všichni, byť maličko, na stejné negativní téma, se to dost snadno nahromadí, i když je to na úrovni jednotlivce cajk. I před tím se můžeme trochu ochránit. Limit na IG mám běžně nastavený na hodinu, po dobu krize jsem to stáhla na půl hoďky. Unfollow nerozdávám tak ve velkém, ale pokud se někdo na téma corony vyjadřuje častěji než zvládám, ztiším si ho.

Odpočinek

Odpočinek nemusí být efektivní a v tuhle dobu to platí dvojnásob. Je skvělý, jestli zvládnete ušít roušku pro sebe a známé, ale nemusíte to dělat dnem a nocí. Zejména pokud nemáme psychické kapacity už v den dva, neplýtvejme jima, je možný, že je budem ještě potřebovat. Pokud nezvládáte šít roušky, poskládejte si ji, nebo prostě použijte šátek. Jde hlavně o to, něco přes tu pusu (a nos) mít. Já si ve volném čase teď hodně čtu, ale dávám si setsakra pozor, abych se nedostala do fáze „během karantény přečtu tohle a támhleto a odškrtám si tenhleten list, protože kdy jindy už bych na to měla mít čas“. Nene. Když mám pocit, že je to pro mě místo odpočinku další úkol, jdu si dát třeba vanu, nebo si pustím seriál na Netflixu. Tahle situace je vypjatá, je stresová, ať chceme nebo ne (připouštíme si nebo ne), a v takové chvíli k sobě buďme laskaví.

Dá se karanténa využít?

Rozhodně dá. Ale jako vždycky platí – ale jen když na to máte kapacity. Fyzické, psychické, časové… prostě kapacity. Pokud máte spoustu času navíc, využijte ho. Ale pokud horkotěžko hledáte čas na cokoliv, karanténa není důvod se ještě víc vyčerpat. Já mám aktuálně něco jako 4 500 fotek, ke kterým jsem se předtím nedostala a guess what, pořádně jsem se k nim nedostala ani teď. Pokud bude karanténa delší, možná se s nima poperu, ale pokud to bude těch plánovaných pár dnů, tak to téměř jistě nestihnu. A je to tak v pořádku. Stejně tak může někdo vytáhnout učení na maturitu, někdo jiný se třeba konečně naučí šít/hrát na kytaru, nebo si prostě jen můžete uvařit či upéct něco, co jste ještě nezkoušeli, namalovat obrázek a tak dále. Pokud vás trápí nuda, což není můj případ, je spousta věcí, kterým se můžete věnovat i doma.

Bezpečnostní opatření

Samozřejmě platí, že ve zdravém těle zdravý duch a tak se snažíme, abychom neonemocněli. Situaci nebereme na lehkou váhu a dodržujeme, co se od nás očekává. Upřímně, pro nás to není až taková změna. Přísahám, že jestli mě letos dožene něco k sebevraždě, tak to bude dobře míněná rada „myj si ruce“. Myju si je od doby, co v ruce udržím mýdlo naprosto dobrovolně, dezinfekční gely používám i mimo chřipkovou, natož corona-sezonu a doma máme uklizeno. Je ale pravda, že domácnost namísto klasického čištění jednou týdně, teď dezinfikujeme poctivěji a častěji. Schválně říkám čištění, protože úklidy u nás probíhají v podstatě na denní bázi (a u koho ne?) i v běžných podmínkách.

Ven nosíme po domácku vyrobenou roušku. Ty „opravdové“ jsme nekupovali, protože si myslíme, že jsou potřeba jinde, zejména ve zdravotnictví. Na druhou stranu riskovat zbytečně zdraví, byť ostatních, nechceme. Za babičkou teď nepojedem, ona to nejspíš přežije (nebo má minimálně větší šance, než když jí omylem dovezeme nějaký suvenýrek z Prahy, přece jen bydlíme asi 500 metrů od Bulovky) a my se zbytečně nepotkáme s dalšími XY lidmi. Zatím jsme nikam nemuseli, ale pokud bychom se někam vypravit museli, podle vzdálenosti bychom jeli autem, nebo šli pěšky.

Co bude dál?

Nevíme. A jasně, to je těžký. Zatímco já jsem optimistická a věřím, že se máme na co těšit, někteří vidí budoucnost černě a bez šance. Pravda je, že nikdo z nás nedokáže garantovat, jak to bude. Mezitím se ale můžeme snažit. Respektovat opatření a navzájem si pomáhat. A mimochodem, je v pořádku, pokud jste na té straně, která potřebuje zrovna pomoci, i přesto že vám není 80+ a nejste ta nejrizikovější skupina. Zároveň zbytečně nezatěžujme zdravotní systém, který toho má až nad hlavu i bez nás. To neznamená, že pokud jsme ohroženi, nemáme volat sanitku/požádat lékaře o pomoc, ale že si dočasně odpustíme třeba preventivní prohlídky a úkony.

Zkušenost praví, že po krizi přichází období rozkvětu a já fakt pevně věřím, že až tahle situace pomine, budeme se mít zase dobře. Kdybyste si ale meanwhile chtěli pokecat, napište. A pokud na vás třeba leze úzkost, můžete si pomoct nějakým z těchto cvičení.

You may also like

Leave a Comment

Tato stránka používá cookies. Pokud s použitím souhlasíte, klikněte na tlačítko přijmout. Přijmout Více