Co jsem četla v červnu

by Jona

Každý rok čtu, ale letos jsem se rozhodla, že budu číst ještě o něco víc. Původní plán byla knížka týdně, pak se objevila celá ta situace s koronou, přišla jsem o klienty, a tak jsem svůj cíl zvedla na 100 knih za 2020. Situace se sice již uklidnila, já zase pracuju v plné parádě, ale přesto držím plán a čtu kdykoliv mám volnou chvilku. Dřív jsem nahrávala svoje mini recenze na Instagram do storieček, ale kdybych tam měla dávat všechno, tak na ostatní věci nezbývá prostor. Poctivě taky házím aspoň pár slov na Goodreads, ale tam mě zas málokdo sleduje, že jo 🙂 A tak jsem se rozhodla, že to jednou měsíčně z GR posbírám, a naházím sem. Nejsou to vyloženě knižní recenze, nebudu se pouštět do hloubky, jen pár mých postřehů pro nějakou hodně rámcovou představu. A bez spoilerů 🙂

Poznámka: Knížky řadím podle pořadí, v jakém jsem je četla.

1. Stephen King – Insomnia

Od Kinga už mám něco málo přečteno a tahle se mezi moje nejoblíbenější nezařadí. Kdybych měla vysvětlit proč, tak v podstatě proto, že i když se mi líbil ten příběh (a líbil se mi fakt hodně!), tak mi strašně nevyhovovalo tempo. Nevadí mi číst dlouhé knížky, ale tahle mi přišla dlouhá zbytečně. Nebýt to King, tak to zabalím už někde v první třetině, takhle jsem se tím nějak prokousala, a i když jsem měla pocit, že to nedočtu ještě několikrát, jsem strašně ráda, že jsem to nevzdala. Ten příběh je fakt skvělej.

2. Fredrik Backman – Úzkosti a jejich lidé

Od Backmana jsem měla vysoká očekávání, protože jsem zahlédla úryvky na Instagramu a zdálo se, že to bude super čtení. Sama jsem od něj nic nečetla, takže jsem byla trochu překvapená. Vlastně nevím, co jsem čekala, ale tohle ne. Nějak mě ani ve snu nenapadlo, že to bude beletrie, že to bude mít příběh, a že to bude humorné. Tohle všechno to bylo.

Příjemné, jednoduché a přesto inteligentní čtení, co víc si přát. Styl psaní překvapil, příběh a jednotlivé „zvraty“ až tolik ne, ale ani to neubralo na čtivosti a bavilo mě to každým coulem. Jediné, co bych trochu vytkla je styl několika posledních kapitol, kdy jsem si vždycky už už myslela, že je konec a zas tam byla další. A další, a další, a další. Nicméně žádná linka nezůstala neuzavřená, což je asi fajn, na můj vkus to bylo místy uzavřené až moc.

Po dlouhé době jsem narazila na autora, jehož styl mě bavil natolik, že ho automaticky zařazuju mezi své oblíbence a těším se až otevřu další jeho díla.

3. Dominik Landsman – Deníček moderního fotra

U téhle knížky vlastně nedokážu pořádně říct, jestli se mi líbila, nebo ne. Prvoplánově je to super, dost jsem se u toho zasmála, je to ta z knih, které si čteme s přítelem nahlas a smějeme se spolu. Proč ne. V průběhu se to sice dost opakuje, ale nevadí, fajn oddychovka. Jenže – přece jen k tomu mám dost velké výhrady.

Moderního na tom není zhola nic – až na samotný fakt, že na rodičovskou nastupuje otec. To ale nepočítám, protože jednak na ní nenastupuje z nějakého moderního rozhodnotí, ale proto, že ho vyrazili z práce, a jednak ho stejně „šéfuje“ žena, takže…
Spousty zastaralých myšlenek, homofobní narážky s opakujícím se „nejsem homofob“ a zvláštní obsese sexem, až na hranici s úchylností. Při tisku dětského obličeje na spodní prádlo dokonce těžce za ní. 

Pevně věřím, že řada situací byla přikreslena, jinak by se z toho rázem stalo dost smutné čtení, ve kterém bychom dohledali i pokus o znásilnění či zanedbání péče. Nicméně mi spíš přijde, že jde o autorovu nadsázku a zahnání situací ad absurdum, z čehož vzniká místy vcelku trapný humor, nad kterým se ale ještě dá přimhouřit oko…

4. Ernest Cline – Ready Player One

Totalní geekovina, která mě nadchla už na prvních několika řádcích. Důmyslné, chytré a především zábavné čtení s hromadou odkazů na videohry, hudbu a filmy z osmdesátek. Bavila mě představa budoucnosti, která působí až post-apo přestože k žádné apokalypse nedošlo a lidstvo nevyhynulo. Od úniků z reálného života, přes vykreslení Oasis a vzdělávacího systému, až po život v komínech… autor načrtl nový svět a fungovalo to. Ani příběhově nic nechybělo, kniha není ryze prvoplánová a přestože člověk není jak na trní, drží si napětí až do konce. Super! 

P.S. z nadšení jsme si hned pustili i film a s velkým zklamáním zjistili, že nemá s knihou nic společného (dvě scény bych možná dokupy dala, ale spíš jako námět). Chybí cokoliv k zamyšlení, vykreslený svět je zábavný vizuálně, ale tím to hasne, přebývají postavy, některé věci se stanou příliš brzy a celkově se děj odvíjí jiným směrem. V půlce jsme to vypli. Pokud se rozhodujete, jestli kniha nebo film, určitě sáhněte po knize.

5. Anie Songe – Továrna na sny

Nebudu lhát, k téhle knize nemám moc co říct. Přelomový dílo to nebude a kdovíjak hluboké to taky není. Ale ono si to na nic z toho nehraje, takže je to ve výsledku dost příjemné čtení. Je to kraťoučké, člověk u toho vypne, proč ne.

6. Gillian Flynn – Dark Places

Od Gillian jsem už četla víc knih a mám její styl moc ráda, do teď to fungovalo tak, že ať jsem sáhla po kterékoliv její knize, byla jsem totálně nadšená. Tady byl navíc na začátku skvělý námět! Potenciál téhle knížky jsem vnímala jako obrovský, slibovala jsem si třeba i nejlepší dílo od ní… a byla jsem šeredně zklamaná, protože takovej brak jsem už dlouho nečetla.

Na téhle knížce bylo špatné snad úplně všechno. Už samotné psaní, ten styl… kolikrát jsem si říkala, že to snad ani nepsala ona. Všude hromady a hromady popisů, místy to dokonce působilo tak zbytečně, až jsem měla pocit, že autorka je placená od počtu slov a snaží se ho za každou cenu natáhnout. Ale i když zkusím odhlédnout od množství a od faktu, že tam byli dost často zbytečně, ty popisy samy o sobě byly děsná nuda. Děsná. A když tvoří půlku knížky, je to problém.

Pak postavy. Ty byly prostě na hovno, a já to ani neumím říct pěkněji. Libby, deme tomu, sice jste se s ní nedokázali ztotožnit, nebo ji mít nedejbože rádi, ale budiž. Máma Patty byla neuvěřitelně ufňukaná a otravná a v ději se tak vymkla sama sobě, že takovou postavu prostě neuvěříte. Hodně špatně napsaná postava. Kam se však hrabe na Bena. Jeho postava nedávala smysl ani za mák. Tenhle charakter měl tolik chyb (nikoliv osobních, ale v tom jak byl napsán), že je to až k neuvěření. A ty chyby nebyly maličké, právě naopak, byly obrovitánské. Nedá se říct, že bych Bena autorce nevěřila, tam už to byla úplně jiná úroveň, ta postava byla prostě špatně. A naokraj bych ještě podotkla, že jsem celou knihu měla usilovný pocit, že autorka prostě nenávidí ženy, protože každá sebemenší ženská postava, která se v knize objeví, je prostě kráva se vším všudy. A ne jen tak ledajaká, všechny do jedné jsou divné, zlé a otravné.  

Konec knihy nechci ani rozebírat. Takzvaná pointa minimálně pokulhávala, spíš ji ale uřízla autorka obě nohy a poslala ji do světa bez kompenzačních pomůcek. Děs a hrůza. Dostalo se to do bodu, kde to prostě přestalo dávat smysl a přestalo to fungovat ve velkým. A to se povede málokdy. Měla jsem za to, že takovou knížku prostě nikdo nevydá. Well…

I přes tohle všechno jsem tu knížku dočetla celou a fakt jsem se těšila, jak to dopadne. Dopadlo to debilně, takže za mě ztráta času.

7. Louisa May Alcott – Malé ženy

U téhle knihy trochu bojuju s tím, co říct. Věc se má tak, že jsem četla vydání z roku 1974 a moc se mi líbilo. Nikdy předtím jsem to ale nečetla, žádné jiné vydání neznám, a tak nedokážu soudit jak moc je pravda co se říká. Zatímco já bych mluvila v superlativech, v recenzích na toto vydání jsem se dozvěděla, že zrovna tento překlad působí jako kdyby si překladatelka knížku přečetla a zapsala jen to, co si pamatuje. Nejen, že je okleštěné, ale údajně se od originálu liší. A tak si vlastně netroufám nic hodnotit, určitě si ale přečtu ještě jiné vydání, nejspíš bez překladu, abych věděla, jestli je to tak moc jiné. A pak dám vědět 🙂

8. Fredrik Backman – Medvědín

Téma, o kterém by se mělo víc mluvit (a nemyslím ten hokej), navíc velmi reálně zpracované. Postavy tak propracované a uvěřitelné, až jsem se chtěla kolikrát zvednout, do Medvědína zajet, všechny tam trochu proplesknout a ty charaktery jim porovnat. Je to síla, bolestivé téma, optimismus ten tam a celkově velmi náročná kniha. Ale je to reálný, důležitý a strašně dobře napsaný a určitě to stojí za přečtení. Jen lidem s post-traumatickou stresovou poruchou bych doporučila, aby si předem zjistili, o čem ta kniha je, protože jsou tam pasáže, které můžou být velkej velikej spouštěč, pokud se vám něco podobného stalo.

9. Patrik Hartl – Prvok, Šampón, Tečka a Karel

Příjemná oddechovka, fajn čtení na léto k vodě nebo na chalupu. Autor píše slušně, bavilo mě to, je to čtivé, odsýpá to. Jen v tom není nic hlubšího (což není nutně minus). Jednorázově super, od dalších knih už budu očekávat víc.

10. David Michie – Dalajlamova kočka a umění příst

Dočetla jsem to někam za půlku a pak odložila, vracet se k tomu asi nebudu. Není to špatné, je to hezky napsané, ale už mi to téma buddhistické moudrosti psané zápaďáky přijde přečerpané, většina těchto knih je na jedno brdo a i přes osvěžení v podobě kočičího pohledu je autor velmi snadno zaměnitelný s jinými. Vzhledem k tomu, že se s podobnými knihami a přednáškami setkávám odmala, už mě to zřejmě omrzelo. Nejsem si jistá, co jsem si od toho slibovala, snad větší nadsázku a uvolnění, nejspíš dokonce i příběh, ovšem byla jsem zklamaná.

11. Tereza Salte – Šlehačková oblaka

Napište vyprávění na téma „co jste dělali o prázdninách“. Ta kniha je jedna dlouhá slohovka, nic víc.

Namísto dvou měsíců tu ovšem máme popis několika let (asi?), a to už autorka neutáhne. Nepotřebuju, aby se děj odehrával chronologicky, ale tady působí přeskakování až náhodně. Překáží to. Kniha taky potřebuje mnohem větší zásahy ze strany redaktora. Přečetla jsem jen kousek, pak jsem zkusila ještě audio. Její hlas mám ráda a doufala jsem, že to pomůže, ale i když to bylo o trochu lepší, nepomohlo to dost. Dala jsem to někam ani ne do půlky, je to přecukrovanej a velmi špatně napsanej brak.

To je za červen vše, i tak toho bylo docela dost a jelikož tohle píšu už v půlce července, můžu vám s jistotou říct, že červencová nálož bude ještě větší 😀

You may also like

Leave a Comment

Tato stránka používá cookies. Pokud s použitím souhlasíte, klikněte na tlačítko přijmout. Přijmout Více