Co jsem četla v červenci

by Jona

Další měsíc plný knih je za mnou, tak se s vámi zase podělím, o knihy, které jsem četla. Bylo jich tentokrát opravdu dost. Real-time to najdete na Goodreads. Knihy uvádím v pořadí, v jakém jsem je četla a názvy podle jazyku, ve kterém jsem je četla, ovšem texty jsou všechny v češtině.

1. Dominik Landsman – Deníček moderního fotra 2

Pokud bych měla srovnávat s prvním dílem, přišlo mi to jednoznačně jako posun kupředu. Možná se autor „polepšil“, možná jsem to brala s větší nadsázkou, nebo už jsem si prostě jen zvykla, ale druhý díl mě bavil o poznání víc a měla jsem tam daleko méně momentů, které mi nedělaly dobře.

2. Filip Rožek – Gump – Pes, který naučil lidi žít

Tady se mi těžko rozhodovalo, jak to vlastně hodnotit. Ono to možná literárně není kdovíjaký a ten příběh se dost opakuje a kdesi cosi, jak se můžete dočíst v recenzích. Ale primárně to vnímám jako pohádku, knihu pro mladší cílovku, pro děti. A říkám si proč ne. Je to hezké, srozumitelné a nenáročné vyprávění, které přečtete za chvilku. Místy možná kruté nebo smutné, ale ve výsledku užitečnější než klasiky typu Karkulka nebo Jeníček s Mařenkou.

3. Stephen King (pod pseudonymem Richard Bachman) – The Running Man

Hodně jiné, než na co jsem od Kinga zvyklá, tahle byla hodně zábavná. Víc než příběh samotný, mě bavila vize „budoucího“ světa.

4. Gill Sims – Proč máma nadává

Tohle není první díl 🙂 Nějak jsem se blbě podívala a vzala jsem do ruky nejdřív dvojku. U čtení tohoto dílu to nevadilo tolik, ale když jsem se pak vrátila k prvnímu, měla jsem ledacos vyspoilované. Nicméně to je příjemná, vcelku vtipná oddechovka. Na léto dobrý.

5. Anna Musilová – Černooká

Od začátku knihy jsem měla dva tipy, kudy se může Černooká vyvíjet a říkala jsem si, že to bude buď/anebo. Nakonec to bylo tak někde uprostřed, přestože to byla ta „buď“ linka, od které jsem si slibovala hodně. 

Popisných pasáží je tam na můj vkus příliš, děj by mohl klidně odsýpat rychleji, ale to by si čtenář neužil trochu té nekonečnosti deprese. Mohl to být záměr, nebo nemusel, nevím. Co mi však překáželo hodně, jsou lokální podniky, místa, která znám. Stačilo by mi (aspoň občas) „pražská kavárna“ namísto „Kavárna, co hledá jméno“, abych mohla trochu popustit uzdu fantazii. Autorka mi nedovolila si něco představovat po svém v podstatě na žádném místě, kde se odehrával děj, všechno bylo pevně dané, a to mě nebaví. 

Naopak chválím vyobrazení deprese, následků, i spouštěčů v podobě první lásky. Fakt, že autoři většiny recenzí považují romantickou linku za nadbytečnou, mě jen víc utvrzuje v tom, že je potřeba, aby se mluvilo o tom, že depresivní epizodu můžou spustit jakákoliv stresová období, pozitivní nevyjímaje. Možná by to pro lidi, co s tím nemají přímé zkušenosti, chtělo víc dovysvětlit, pokud to tak autorka zamýšlela a nečtu v té knize něco, co tam není. 

A pak je tu konec, kteří někteří považují za skvělý, jiný za strašný. Já jsem tak někde mezi. Nepřijde mi vyloženě špatný, ta idea je fajn, ale v porovnání se zbytkem knížky se radikálně mění tempo, spousta věcí zůstane nepojmenována, některé části by asi potřebovaly více času než několik týdnů na jedné či dvou stránkách. Nakonec to působí zbrkle, jako kdyby autorka spěchala, aby to bylo už už dopsané. Škoda. 

U dobrých knih mám tendenci vypíchnout to, co mě štve víc než to dobré, tak to může vyznít negativně… není to tak. Kniha je to dobrá, v rámci YA literatury dokonce vyniká. Pontenciál je tam obrovský, psané je to vlastně velmi slušně a já se těším, až od Anny přijde něco pro dospělejšího čtenáře a snad i více poladěného.

6. Terry Pratchett – Magický prazdroj

Terryho Pratchetta jsem začala číst v nouzovém stavu. Už poněkolikáté. Předtím jsem to zkusila vždycky odněkud a nikdy se pořádně nezačetla. Teď to beru poprvé popořadě, začetla jsem se snadno a fakt mě to baví. Hodnotit každou knížku zvlášť mi zatím přijde zbytečné, možná někdy v budoucnu. Zatím mi přijde, že je celá Zeměplocha stabilně na čtyři hvězdičky.

7. Stephen King – Joyland

Další vyprávění z řady jednoduchých oddychovek od Kinga. Nic hlubšího, kdovíjak nenadchlo, ale ani neurazí.

8. Amanda Lovelace – To Make Monsters Out of Girld

Ne a ne se rozhodnout, jestli se mi to líbilo nebo ne. Myšlenky, nápad, pocity, všechno co v té knize je, je naprosto validní a uznávám to. Jen to na mě prostě nepůsobí jako poezie.. Jak psal někdo v recenzi na Goodreads, zmáčknout za každým slovem enter, z toho nedělá báseň. Přesně takový pocit z toho mám. Na druhou stranu jsem si ty myšlenky za psaním užila.

9. Stephen King – Laurie

Tohle bylo od Kinga zas něco nového, jiného. Krásná, citlivá povídka, ale nebyl by to King, aby se to malinko nezvrhlo 🙂

10. Amanda Lovelace – To Drink Coffee with a Ghost

Sama jsem překvapená, ale tahle se mi líbila hodně. Možná je to tím, že tam není tolik enterování jako v předchozích knihách, tady se fakt dočkáme i delších slovních spojení a dokonce i celých vět, čímž to působí míň jako hra na poezii a víc jako sbírka poznámek, dopisů a náčrtků, které jsou krátkými básničkami jen proloženy, ale tenhle formát mi vyhovoval. Dohromady to vytváří příběh, dává to smysl, funguje to. Bavilo!

11. Atticus Poetry – The Truth About Magic

Nebavilo.

12. Atticus Poetry – Love Her Wild

Říkala jsem si, že dám Atticovi ještě šanci a přečtu od něj něco v angličtině. První knihu jsem četla česky a v překladu se toho může spoustu ztratit, tak než ho zavrhnu, chtěla jsem si být jistá. Zdá se, že v překladu se nic neztratilo.

Přijde mi to bezduchý a laciný. Chce se mi říct Insta-poezie se vším všudy. Žádná originální myšlenka, žádná hra s jazykem, nic hlubšího… Ale aspoň hezký fotky.

13. Roald Dahl – Revolting Rhymes

Tohle je Dáhlovina se vším všudy, mi-lu-ju! Šest jednoduchých básniček, každá předělává jednu klasickou pohádku a dává jí nový úhel pohledu. Co si budeme povídat, je to Dahl, takže ten úhel je hodně netradiční, až zvrhlej. Zábavné.

14. Stephen King – Dolores Clairborne

Povídání o služebné. Ani horor/thriller, ani detektivka, ani drama. Spíš vyprávění. Bavilo, ale nic přelomového, žádné hlubší myšlenky, prostě další Kingova oddychovka.

15. Stephen King – The Eyes of the Dragon

Zase něco trochu jiného od Kinga, tentokrát v podstatě pohádka. Bavilo, ale na zadek jsem si z toho nesedla. Oddychovka fajn.

16. Meik Wiking – The Little Book of Hygge: The Danish Way to Live Well

Nic světoborného, ale pro někoho, kdo neví o Dánsku absolutně nic, se tam občas nějaká zajímavost najde. První kapitoly v pohodě, pak je to pořád jedno a to samé dokola, tak ta čtecí část není kdovíjaký zázrak. Nicméně jsou tam ještě recepty a další tipy, tak aspoň něco 🙂

17. Stephen King – Kujo

Nevím, proč jsem měla Kinga tak dlouho za autora (jenom) supernatural hororů, tohle bylo zas jedno z těch reálnějších děl. Bavilo, ale narozdíl třeba od Holčičky, která měla ráda Toma Gordona jsem si tu nenašla postavu, kterou bych uměla mít ráda.

18. Miska Rantanen – Kalba ve spoďárech: Kalsarikänni

To je strašná sračka. Chvílemi jsem měla pocit, že je celá kniha ironickou parodií na Hygge (ta taky za moc nestojí), ale i kdyby, tak to není dobrý. A pokud je to myšleno vážně, tak potěš pánbuh.

19. Petra Dvořáková – Dědina

Bravurně napsané postavy, které ten stereotypní venkov vystihují se vším všudy. Ten reálný si myslím není zdaleka tak černobílý (aspoň moje zkušenost). Mě to tudíž nenadchlo zdaleka tolik. Jednak tam není jediná postava, s kterou bych dokázala sympatizovat, a jednak mi tam chybí nějaká novodobější linie. Sice se tam střetávají generace, ale moc se nedostávají do konfliktu, všechny postavy jdou tak nějak jedním směrem. Práce s jazykem skvělá, autorka mě na tu dědinu fakt přenesla a těším se, až si přečtu něco dalšího. 

20. Terry Pratchett – Soudné sestry

4 * 

21. Roald Dahl – Milostné rošády

Dahl tradičně nezklamal, naopak. Z recenzí jsem pochopila, že spousty lidí se kniha dotkla, protože je to „autor dětské literatury“ a tak nemá co psát perverzní povídky o sexu. Ale bitch please. To, že znáš jen jeho dvě nejznámější pohádky, je čistě tvůj problém 🙂 Za mě super, jak psal někdo v jedné anglické recenzi „Dahl is a twisted motherfucker in a best way possible“. Souhlasím.

22. Patrik Hartl – Nejlepší víkend

Mám to jen v Kindlu, tak jsem nevěděla, jak dlouhá ta knížka je. Když jsem zjistila, že mám za sebou 45 % a pořád je mi úplně jedno, co bude s postavami dál, zabalila jsem to. Oddychovky jsou fajn, ale tohle je ztráta času, zklamání.

23. Fredrik Backman – A každé ráno je cesta domů delší a delší

Kraťoučký příběh, který mě naprosto dostal. Pořvala jsem si, zavzpomínala na dědu a na konci byla upřímně ráda, že to nebylo delší. Pro mě emočně velmi náročný, ale nádherně zpracovaný, příběh o Alzheimeru. Geniální.

24. Terry Pratchett – Pyramidy

4 *

25. Terry Pratchett – Stráže! Stráže!

4 *

26. Gill Sims – Proč máma pije

Velmi zábavná oddechovka, v podstatě takovej povedenější a modernější ‚deníček moderního fotra‘. Ellen je sarkastická příšera, v tom nejlepším slova smyslu, a i když je dost fňukna, podává své neúspěchy zábavnou formou. Na můj vkus by tam ale vydařených momentů mohlo být o něco víc, jelikož je tam popsaný asi rok života, určitě by se ještě něco našlo.

27. Christopher McDougall – Born to Run: A Hidden Tribe, Superathletes, and the Greatest Race the World Has Never Seen

Uf. I přes pomalý rozjezd, jsem se původně rozhodovala mezi 4 a 5 hvězdičkami. Jenže pak jsem si vzpomněla na drobnost, která mi nesedla semhle, pak něco, co mi uvízlo v hlavě tamhle a nakonec jsem se rozhodla, že se ještě k pár věcem v knize vrátím a sem tam něco ověřím, než se pustím do recenze. Výsledek, když není naředěnej povídáním okolo, je dost tristní. 

Spoustu věcí autor prezentuje jako pravdu a holý fakt, přesto že často jde v lepším případě o jeho názor, v horším o blábol, který vzal bůhvíkde (99,9 % běžců se nezvládne kvalifikovat na Boston Marathon? Rly? Ale no tak). Dost často odkazuje na studie, ale zdroje nikde. Často rozporuje dokonce i sám sebe. Kromě toho je těžce vysazenej proti Armstrongovi, Nike a všem vidí do hlavy, u všeho jako by byl. To jde v beletrii, u knížek tohoto typu je to dost otravný. 

Musím ale říct, že kdyby se tomu dalo věřit, dozví se člověk z knihy spoustu zajímavostí jen tak mimoděk. Bohužel tomu úplně věřit nedokážu, protože ani u hlavního tématu se autor tak docela nedržel pravdy. Hodně se mi líbilo vyprávění o Zátopkovi a těším se, že si o něm přečtu něco jiného. 

Trošku jsem tady prošla recenze a nevidím důvod pokračovat ve psaní, protože v téhle recenzi jsou detailně popsány snad všechny chyby a přešlapy téhle knížky. 

28. Dominik Landsman – Deníček moderního páru aneb ženy jsou z Venuše a muži jsou debil

U jedničky jsem byla docela rozpolcená, dvojka mě nadchla a moderní pár je totální zklamání. Rozhodně nechci hodnotit něčí vztah, nicméně jako čtenáři mi hodně vadilo, že jsem měla v podstatě celou knihu pocit, že se ti dva ani nemaj rádi. Opakování příběhů z jednoho a pak z druhého úhlu přineslo málokdy něco nového, nebo vtipnou situaci a spíš mi to ve čtení překáželo.

29. Shirley Jackson – The Summer People

Krátký příběh, ke kterému mě napadá jen slovo ‚creepy‘. Není to úplně horor, ani kdovíjaká mystérie, ale napjatá jsem byla a přišlo mi to příjemně vypointované. Delší bych to nemusela, naštěstí autorka věděla, kdy skončit.

30. J.D.Salinger – Kdo chytá v žitě

Salinger měl zvláštní dar psát knihy, ve kterých se zdánlivě nic neděje, tak, aby čtenáře chytly a nepustily. U mě je ‚Kdo chytá v žitě‘ další z takových knih, i když si uvědomuju, že jsou celé zástupy lidí, které ji považujou za naprostou katastrofu. Mě bavila. Psychologie pubertální postavy s dávkou rebélie je tam vystihnutá skvěle, nespisovný až vulgární jazyk k tomu věku tak nějak patří a potulování se na pokraji deprese, nikoliv však popis úplného propadu do ní, je taky vystiženo dost přesně. Pevně věřím, že v 50. letech to byla přelomovka, i že valná většina dnešní mládeže najde podobné myšlenky raději v ‚Mládí v hajzlu‘.

31. Oscar Wilde – The Picture of Dorian Gray

Klasika, kterou jsem si chtěla přečíst už dlouho a nevím proč jsem se k tomu nikdy nedostala. Krátké čtení, které nebylo moc náročné, ale bylo zajímavé, strhlo a bavilo od začátku do konce. Ne nadarmo to patří mezi klasiky.

You may also like

Leave a Comment

Tato stránka používá cookies. Pokud s použitím souhlasíte, klikněte na tlačítko přijmout. Přijmout Více