Chyby, které (už) nedělám při práci z domu

by Jona

Práce z domova zní jako idylka – nemusíte nikam dojíždět, jste v klidu a pohodlí domova, pracujete jak potřebujete… A pak si to vyzkoušíte a dost často zjistíte, že to taková sranda není. Teď, když si to zkouší každej druhej, protože nemáme tak docela na výběr, mám pro vás pár tipů, jak si práci doma trochu ustálit. Přece jen mám několik let praxi a při práci z domova dokážu být, v porovnání s okolím, dost efektivní. A to kolem mě nejsou žádní lemplové 🙂 Sepsala jsem proto seznam svých chyb, které jsem dřív dělala, a na které si teď dávám pozor.

Práce kdekoliv, práce z postele

Asi nejdůležitější je mít vyhrazené konkrétní místo na práci. A to místo nikdy, ale opravdu nikdy, není postel. I když se vám nechce vstávat, nebo si už naopak chcete jít lehnout. To radši práci odložte, vyspěte se, a pokračujte později. Fakt. Tuhle chybu jsem na začátku dělala, protože přece to je výhoda homeofficu, že nemusím z postele. Jenže párkrát to zopákněte a efektivita v práci půjde rapidně dolů, zatímco problémy se spánkem se objeví ani nebudete vědět jak. Je lepší, když hlava ví, že tady se spí a jinde pracuje.

Kde teda pracovat? Obecně je ideální mít pracovnu či pracovní stůl, zkrátka místo, kde se věnujete jen práci. Já ho mám, jenže je to takový kumbálek pod schody, není tam moc světla, člověk čumí do zdi, je zády do místnosti… není mi to úplně příjemný. Chodím tam jen když potřebuju naprostej klid na práci, pracuju pozdě večer (což už se nestává), nebo potřebuju dva monitory. Jinak pracuju u jídelního stolu. Na stejném místě každý den. Je uprostřed místnosti, nefouká na mě, jsem na světle, a když chci, vidím na telku. Pro mě ideální. Sice si tím asi trochu bořím jídelní návyky, protože dost často jím u práce, ale byty v Praze jsou drahý a nemáme neomezený prostor, tak občas nějaký kompromis musí proběhnout 🙂

Nepřevlékání

Je to maličkost, která má ale v dlouhodobějším měřítku velký vliv. Převlékání. Opravdu. Já jsem dřív pracovala dopoledne v pyžamu a převlékala se, až když jsem něco udělala, případně jsem nosila celý týden jedny tepláčky, protože když jsem doma, tak je to fuk, ne? Ne. Až po docela dlouhé době jsem si všimla, že a) dopoledne pracuju mnohem pomaleji bez ohledu na to, jak se vyspím, b) dopoledne vůbec nepočítám do pracovního dne. I když jsem reálně začala pracovat třeba v 7 hodin, práci jsem si dost často uvědomovala až od doby, kdy jsem se převlékla, takže třeba od 11. To jsou čtyři hodiny práce, které pocitově nebyly. Velká chyba.

Pravidelná výměna oblečení taky pomůže rozeznat jednotlivé dny od sebe. To oceníte zejména pokud děláte na víc projektech. Já jsem měla často pocit, že na něčem dělám už čtrnáct dní, i když jsem to reálně za ty dva týdny otevřela jen dvakrát. Právě oblečení mi pomáhá tyhle rozdíly zaznamenávat. Držím se pravidla, co den, to jiný outfit, stejně jako kdybych chodila do práce. Většinou jsem v něčem domácím, někdy mi práce nejde, tak vytáhnu džíny, šaty nebo jiný věci „na ven“, někdy naopak dělám na něčem, co je mi protivný a potřebuju se cítit dobře, tak vytáhnu svoje nejpohodlnější tepláčky. Vezmu si je ale jen jednou a dost.

Dneska jsem vůbec nic neudělala

Tenhle pocit jsem měla na začátku pořád. Jelikož u práce zvládnu většinou uvařit, pohrát si s kočkou, pustit si něco v televizi a třeba i přečíst kapitolu či dvě v knížce, nebo dokonce poklidit, často jsem večer měla pocit, že jsem na tu práci nehrábla. A tak jsem to začala poctivě měřit (a taky si zapisovat jednotlivé úkoly, které jsem splnila). Výsledky? „Na práci jsem se ani nekoukla“ průměrně kolem 6 hodin čistý práce. „Dneska to stálo za prd, moc jsem toho nezvládla“ v průměrů 8,5 hodin. „Dneska to bylo ok“ průměrně 10 hodin. A pocit, že „jsem dneska konečně něco udělala“ přichází až po 11 a víc  hodinách čistý práce.

Pojďme si rovnou říct, že 6 hodin čistý práce a osmihodinová pracovní doba není to samý. K čistý práci přičtěte pauzu na oběd, kafíčka, vyrušení od kolegů a jiné nepracovní věci, které se vám v kanclu přihodí, a jste na tom stejně, ne-li líp. Naopak na 11 hodin čistý práce spotřebujete něco jako 12-14 hodin. To není work-life balance ani omylem. Měřte si čas, zapisujte si úkoly, na kterých děláte, prostě si práci trackujte. Opravdu pracujete tak málo? A pokud si srovnáte svou práci doma a v kanclu, není možný, že to na čistou práci vychází alespoň podobně?

Mimochodem, na trackování používám Toggl.

Příliš mnoho vyrušení

Tohle se vám asi nebude líbit, ale práce z domova je pořád práce. Nenechte se rušit. Pracujte.

Jasně, líp se to řekne, než udělá, protože jakmile k práci usednete zavolá babička, na Facebooku napíše kámoš, přijdou tři pracovní maily a spolubydlící/partner/maminka si chce povídat. Ale pamatujte, že pravidla své práce určujete vy. Jasně, budou tady výjimky, například pokud máte malé děti, které ještě nechápou, že se potřebujete na práci soustředit. Ale většina vyrušení je ovlivnitelná. Ty, co jsem popsala výš řeším jednoduše, přesto mi trvalo několik let se to naučit. Buď odnesu telefon, nebo zapnu režim letadlo. Nebo, dneska už to umím, to prostě ignoruju. Někdy se rušit nechám vcelku dobrovolně – když nemám nic náročného na práci, nebo pracuju na svých věcech a nevadí mi to prokládat občasným telefonátem nebo zprávou, proč ne. Většinu času ale při práci dělám prostě jenom práci a nic jiného.

Žádný pauzy

Poslední, ale rozhodně ne míň důležitý, jsou pauzy. Já jsem dřív pracovala asi takto – ráno jsem sedla k práci, pozdě večer od ní vstala, dala si sprchu a šla spát. A tak pořád dokola. Dlouhodobě neudržitelné? Jasně. A taky jsem zapomínala obědvat a někdy i večeřet a snídat.

Tak jsem si zkusila vyhradit na práci přesný čas. Ráno jsem k tomu sedla v osm, pracovala jsem, ve dvanáct půl hoďky na oběd a v pět zaklapnout notebook a na práci už nesáhnout. Jenže jsem brzo měla stejný pocit, jako když jsem chodila do kanclu. Že mi to nevyhovuje. Moje práce není vyloženě rovnoměrná, jsou dny, kdy potřebuju pracovat víc a dny, kdy toho mám maličko, což tomuhle systému neodpovídá.

Dneska funguju po těch výše zmíněných blocích, které prokládám pauzami tak dlouhými, jak potřebuju. Někdy jsem plná energie a mezi dvěma bloky si skočím jen uvařit kafe nebo čaj. Někdy jsem unavená, nebo mám za sebou náročnou práci, a tak si jdu zacvičit (když není karanténa tak se třeba projdu nebo si zaběhám), pustím si něco v televizi, nebo něco přečtu. Někdy mezi 11 – 14 hodinou využiju jednu z pauz na to, abych si uvařila jídlo. A tak dále, a tak dále. Pracuju často až do večera, ale ničemu to nevadí, protože přes den stíhám všechny ty věci, které potřebuju. Nemám pracovní dobu, po které začínám osobní život, ale kombinuju jedno s druhým.

Pár drobností na závěr

To je z těch hlavních věcí všechno, ale mám ještě pár maličkostí.

Větrání a světlo. Větrejte pořádně a často. A taky roztáhněte hned ráno závěsy, vytáhněte roletky a pusťte si do bytu světlo. Hýbejte seV pauzách vstaňte od práce a projděte se po bytě, protáhněte se, nebo si i zacvičte. Nezapomeňte na jídlo a pití. Pití mít nejlépe pořád po ruce. Pokud zapomínáte, přilípněte si vedle notebooku post-it. A pokud s někým bydlíte, domluvte si pravidla. Já mám štěstí, že jsme s Michalem v práci doma sehraní, neboť tak pracujeme oba už dlouho, takže základní věci jako že se zbytečně nevyrušujeme, přišly samy. Ale na některých věcech jsme se taky museli domluvit. Například mi dává vědět, když jde telefonovat, abych neměla pocit, že mluví na mě, nebo si dává sluchátka, když jdu natáčet video, abych se nestyděla. Já se zas naopak ptám, když si jdu pustit televizi, jestli můžu, jestli nedělá na něčem, od čeho by to rušilo, případně si svoje zvukové kulisy pouštím do sluchátek.

Nejspíš jsou ještě další věci, které jsem v průběhu let změnila a třeba si to ani neuvědomuju, nicméně tyhle mě ovlivnily dost na to, abych si jich všimla. Co vy, máte nějakou vlastní chybu, kterou jste při práci z domova dělali a odhalili? Dejte mi vědět.

You may also like

Leave a Comment

Tato stránka používá cookies. Pokud s použitím souhlasíte, klikněte na tlačítko přijmout. Přijmout Více