Z Cardiffu jsme se vydali konečně za welšské hranice a ocitli se tak v Bristolu. Dřív by nás asi za mák nenapadlo předběhnout Liverpool nebo Manchester takovým městem, jako je Bristol, ale proběhlo tam naše první přistání v Británii, a tak nějak jsme si to město zamilovali. Nebo teda minimálně já. Znáte takový ten pocit, kdy někam přijedete a okamžitě se cítíte jako doma? Tak tohle jsem zažila v Bristolu.
Do Bristolu jsme dorazili večer a hostel jsme hledali klasicky naslepo, neboť turistické stánky byly zavřené, mapy ve večerních hodinách také nikde neměli a všechno, relativně užitečný, značení centra bylo přestříkáno grafiti, podpisy, přelepeno nálepkami… ale Adam se tvářil, jakože ví, kam jdeme a zanedlouho jsme hostel přece jen našli. Že netušil ani starou belu, kde jsme, jsem se dozvěděla až zpětně. Nic dalšího nás večer nečekalo, takže jsme si jen zaskočili na jídlo (pro změnu Indii) a šli spát. Zítra nás čeká program, co nachystal Adam, který trval na tom, že nemůžu všechno plánovat já, a že když já Londýn, tak on Bristol. Dobře, uvidíme.
U snídaně vytáhl Adam Tripadvisor a honem honem hledal, kam bychom šli. Klasika. Ale nebudu protivná, máme dovolenou, pojďme si to užít. Trošku si rýpnu a jedeme dál, není potřeba se kvůli tomu dohadovat, stejně je v Bristolu krásně na každém kroku. První zastávka byla loď Great Britain SS, jinými slovy nás vzal Adam na první věc, která na něj vyskočila. Ale stálo to za to.
O prohlídce se nějak sáhodlouze rozepisovat nebudu, prostě berte na vědomí, že je to skvělé, a pokud budete mít cestu, zastavte se, kromě toho, že se toho spoustu dozvíte, prohlédnete si loď zvenku, zevnitř, projdete se po palubě, i „pod hladinou“, samozřejmě za všudypřítomnosti britské speciality, voskových figurín. Kromě samotné lodi, je v doku ještě muzeum, kde si vyzkoušíte otočit kormidlem loď k východy, při bezvětří svinout plachty, nebo zapojit parní pohon. A taky se můžete oblíct do kostýmů a vyfotit se jako místní pasažéři, což je hrozně turistická věc, kterou jsme si ale nenechali ujít, protože když už dovolená na turisty, tak se vším všudy že jo!
Po prohlídce lodi, jsme se vypravili prohlédnout celé město. Centrum města okolo bývalého přístavu se stále rekonstruuje, budovy se už k původním účelům nepoužívají, a tak vznikají restaurace, kluby, obchody, galerie a muzea. Ideální je si projít tuhle část města v noci, kdy je všechno zahaleno tmou, výlohy svítí, a i přes ruch velkoměsta si užíváte šumění vody a… prostě je to krása.
Odpoledne jsme si prohlídli místní univerzitu a muzeum, obojí krásné historické stavby. Univerzita se nám líbila natolik, že jsem začala přemýšlet, proč že to vlastně nestuduju, ale dost rychle jsem si vzpomněla a vzdala to. Ne tak Adam, ten už prochází, co tam mají za obory a vypadá to, že v Británii ještě nějaký ten pátek zůstaneme, i když se asi přesuneme do Anglie.
Na závěr dne jsme se, i přesto, že začalo pršet, vydali k visutému mostu. Díky dešti tu nebylo zdaleka tolik lidí, ale nás, ostřílené velšany, nějaký slejvák jen tak nezastaví. K mostu jsme přišli v době, kdy začalo akorát stmívat, přesně v momentě, kdy se rozsvítil. Ze začátku světýlka nebyla moc vidět, protože bylo ještě světlo, ale když jsme odcházeli, byla už téměř noc a my si tak prohlédli most za světla, i potmě. Ideál.
Večer jsme zašli klasicky do indické restaurace, kde jsme se, jako správní turisti, nechali natáhnout o 10 liber, naprosto školáckým trikem s měněním bankovek. Ale hádat se nebudeme, chtěli jsme to na turisty, máme to mít. Nehledě na to, že zítra už konečně vyrážíme do Londýna, tak na co si kazit večer. Bristol zůstává nadále moje srdcovka, rozhodně se sem budu vracet. Večerní ruch studentského města a ospalá rána, kdy v ulicích není ani noha… nějak mi to zkrátka sedlo a těším se, až se vrátím.
