Po delší odmlce, za kterou se omlouváme, jsme konečně našli čas, abychom pokračovali v našem vyprávění. Vír velkoměsta jsme přežili a ne, neumřeli jsme na kocovinu, jen se mi nějak nechtělo psát. Jelikož jsme byli ve měste do dlouho předlouho, konečně jsme se vyspali, jít jsme měli opět na surfy, ale hned po probuzení nám bylo řečeno, že surfování nebude, neb není na čem surfovat, a tak jsme se vydali aspoň v odpoledních hodinách na pláž na nějaké ty koupačky a opalovačky. Večer jsme zašli na večeři a tím jsme vlastně zabili celý jeden den. Ale aspoň jsme si náramně odpočinuli.
Jeden večer jsme také zašli za místní zábavou. Ne, neboj mami, pověstné tacos & tattoos Tuesday (kdy k objednanému tacos dostanete opravdu zdarma velmi pofidérní tetování) jsme si ujít nechali, a tak se ti nevrátím celá dočmáráná. Teda ne víc, než už jsem. Zábava, kterou jsme zvolili my, byla daleko příjemnější, vypravili jsme se do místní verze letního kina. A naprosto to předčilo naše očekávání. Místo to bylo vskutku kouzelné, jednalo se o jakési spojení světa surfu a motorek. Všechno sladěné do posledního detailu. Hlavní prosklená místnost sloužila jako obchod s oblečením a surfy, dál tu byl výstavní prostor pro nádherné renovované motorky a další menší místnost pro výstavy místních umělců. Nalevo od hlavního show roomu se táhla restaurace a za budovou se nacházela zahrada s barem a letním kinem. Uprostřed celého prostoru leželo nespočet fatboyů pro filmové diváky. Za nimi bar s grilem a oldschoolovým strojem na popcorn na kolečkách, po stranách do výšky vystavěné bungalovy, na jejichž schodech seděli další diváci. Z celého místa sálala neuvěřitelná energie a pohoda, prostor byl zaplněn pestrou směskou mladých lidí a celá scenérie vypadala jako z reklamy na dobrou párty… Jen bez všech těch kýčů okolo, pěkně přirozeně, přátelsky, bez afektu. Moc nám hlava nebere, jak je možné, že v Praze stále frčej Potrefený husy, Švejci a podobné tuctovky, když na Bali mohou vznikat podniky jako je tento.
Další místo, které nás na Bali zaujalo, je klub La Favela, pokud budete někdy na Bali, zastavte se tu. La Favela je něčím hodně podobná pražskému Crossu, je hodně členitá, má dvě patra, vnitřní i venkovní prostory a hodně se používají staré věci na vybavení.
Narozdíl od Crossu je ale venkovní část udělaná jako taková upravovanější džungle. Vevnitř pak najdete například starý Volkswagen předělaný na bar, místnost, která vypadá jako zubní ordinace, nebo starý pokoj alá Amerika 60. let.
A narozdíl od Crossu to tu není feťák vedle feťáka. Podnik nás naprosto učaroval, dali jsme ale jen jedno pivko a frčeli dál, ceny jsou totiž trochu někde jinde, než je na Bali zvykem. Další zastávku jsme udělali v nějaké no name restauraci, kde jsme si dali pivka a vodnici a ve správné náladě se pak vypravili na cestu domů. Cestou ke skútru (asi 500 m) nás zastavilo dobrých 20 místních, pokřikujících v různých kombinacích „mushrooms“ „extasy“ a „marihuanaaa“. Zdvořile jsme je všechny odmítli a vyjeli. Později jsme se od Mila, který nás ubytovával ve vile, dozvěděli, že většina z těchto „prodavačů“ jsou ve skutečnosti policajti v civilu, kteří čekaj, až se někdo chytí, a pak požadujou úplatek, který může být třeba kolem 20 milionů (tj. asi 40 000 Kč). Jelikož vám ale na Bali za drogy hrozí trest smrti, rádi peníze vypláznete.
